V neděli jsme prvním turnajem zahájili zimní část sezony, která je z mého pohledu stejně důležitá jako ty zbylé tři, byť během ní nebudeme hrát mistrovská utkání. Úvodní turnaj se odehrál na umělce „pod plachtou“ ve Zbuzanech. V systému každý s každým jsme sehráli zápasy s pěti celky – Motorlet Barrandov, ČAFC Praha, FK Tygři Neratovice, SSK Hovorčovice a Union Vršovice. Všechny týmy jsou „papírově“ silnější než my, tudíž na nás čekala zajímavá konfrontace. Konečné 5. místo odráží průběh turnaje, nicméně věřím, že s jiným přístupem to mohlo být daleko lepší.
Kdybych se měl pustit do krátkého hodnocení jednotlivých zápasů... :
Neratovice – Dva ospalé celky, měli jsme větší štěstí a udrželi vedení, které jsme si vybudovali.
Hovorčovice – Výsledek i hra mohla být daleko lepší, odhodlání ovšem nebylo na klucích vůbec znát.
ČAFC – Spravedlivá prohra, soupeř fotbalovější a rychlejší. Bohužel jsme se brzy odevzdali.
Motorlet Barrandov – Kluci konečně bojovali a s trochou štěstí by možná přišel i lepší výsledek.
Union Vršovice – Díky odhodlání a touze vyhrát jsme vstřelili zasloužené a rozhodující dva góly.
Z tohoto turnaje by si kluci určitě měli vzít hned několik ponaučení. Z fotbalového hlediska viděli, že hra je ještě daleko rychlejší a náročnější na práci s míčem a pohyb, než jak ji znají z okresní soutěže. Po celou dobu pobytu na hřišti musím být připraven pomáhat spoluhráčům a 13 minut není zas tak dlouhá doba na to, snažit se neustále se nabízet a chtít hrát. Další důležitou oblastí výkonu je zpracování a i tady jsme měli častokrát rezervy. Tyto herní dovednosti jsou ale otázkou nácviku, a pokud kluci budou chtít, všichni se v nich poctivou prací na trénincích mohou zdokonalit.
Neméně důležitou složkou výkonu je bojovnost a odhodlání – a v těchto ohledech mě nedělní turnaj zklamal. Byť výsledek není naším prvotním cílem, všichni z nás musí chtít na hřišti vyhrát a odevzdat se ze všech sil! Bojovnost, zarputilost, týmovost a maximální koncentraci jsem ale cítil jen u jednoho dvou hráčů, což je z celkového počtu sedmi žalostně málo. Na druhém turnaji, jež se souběžně s tím naším odehrával, jsme měli možnost vidět týmy, jejichž hráči budou příští rok hrát nejvyšší žákovskou soutěž – Viktoria Plzeň, 1. FK Příbram – a právě tam hledejme inspiraci, jak moc se jejich kluci chtějí zlepšovat a jak jdou jako buldoci za každým míčem a šancí.
Je mi jasné, že určitou nevýhodu máme v tom, že nehrajeme tolik těžkých zápasů a že v soutěži se čas od času utkáme s výrazně mladším soupeřem a méně fotbalovějším soupeřem. Na druhou stranu se ale domnívám, že je škoda spokojit se pouze s tím, že vedeme okresní soutěž. Nemyslím si, že jsme na tom tak špatně v porovnání s mužstvy, s nimiž budeme hrát na turnajích. Je ale potřeba přidat soustředění, bojovnost a touhu rvát se o každý balón – nejen v zápasech, ale rovněž na trénincích!
Kdybych se měl pustit do krátkého hodnocení jednotlivých zápasů... :
Neratovice – Dva ospalé celky, měli jsme větší štěstí a udrželi vedení, které jsme si vybudovali.
Hovorčovice – Výsledek i hra mohla být daleko lepší, odhodlání ovšem nebylo na klucích vůbec znát.
ČAFC – Spravedlivá prohra, soupeř fotbalovější a rychlejší. Bohužel jsme se brzy odevzdali.
Motorlet Barrandov – Kluci konečně bojovali a s trochou štěstí by možná přišel i lepší výsledek.
Union Vršovice – Díky odhodlání a touze vyhrát jsme vstřelili zasloužené a rozhodující dva góly.
Z tohoto turnaje by si kluci určitě měli vzít hned několik ponaučení. Z fotbalového hlediska viděli, že hra je ještě daleko rychlejší a náročnější na práci s míčem a pohyb, než jak ji znají z okresní soutěže. Po celou dobu pobytu na hřišti musím být připraven pomáhat spoluhráčům a 13 minut není zas tak dlouhá doba na to, snažit se neustále se nabízet a chtít hrát. Další důležitou oblastí výkonu je zpracování a i tady jsme měli častokrát rezervy. Tyto herní dovednosti jsou ale otázkou nácviku, a pokud kluci budou chtít, všichni se v nich poctivou prací na trénincích mohou zdokonalit.
Neméně důležitou složkou výkonu je bojovnost a odhodlání – a v těchto ohledech mě nedělní turnaj zklamal. Byť výsledek není naším prvotním cílem, všichni z nás musí chtít na hřišti vyhrát a odevzdat se ze všech sil! Bojovnost, zarputilost, týmovost a maximální koncentraci jsem ale cítil jen u jednoho dvou hráčů, což je z celkového počtu sedmi žalostně málo. Na druhém turnaji, jež se souběžně s tím naším odehrával, jsme měli možnost vidět týmy, jejichž hráči budou příští rok hrát nejvyšší žákovskou soutěž – Viktoria Plzeň, 1. FK Příbram – a právě tam hledejme inspiraci, jak moc se jejich kluci chtějí zlepšovat a jak jdou jako buldoci za každým míčem a šancí.
Je mi jasné, že určitou nevýhodu máme v tom, že nehrajeme tolik těžkých zápasů a že v soutěži se čas od času utkáme s výrazně mladším soupeřem a méně fotbalovějším soupeřem. Na druhou stranu se ale domnívám, že je škoda spokojit se pouze s tím, že vedeme okresní soutěž. Nemyslím si, že jsme na tom tak špatně v porovnání s mužstvy, s nimiž budeme hrát na turnajích. Je ale potřeba přidat soustředění, bojovnost a touhu rvát se o každý balón – nejen v zápasech, ale rovněž na trénincích!
PH