Turnaj v hale v Unhošti nebyl plánovaný, nicméně pozvánku od domácích jsme přijali a postavili hned dva týmy. Kluci se po hodně dlouhé době potkali s futsalovým míčem a s fotbalem v hale; tedy s něčím, co je moc učit nechceme, ale co vůbec není na škodu. Dlouho jsem uvažoval o rozdělení týmů a nakonec jsem se rozhodl do jednoho (oficiálně tým B) poskládat kluky ročníku 2003, zatímco do druhého (tým A) především 2004ky a kluky, co nemají tolik herních či tréninkových zkušeností.
Méně zkušenější tým měl v prvních minutách problémy s rychlostí a úrovní soupeřů, na kterou není tolik zvyklý. Postupem času však bylo znát, že se kluci učí nesmírně rychle a že se zápas od zápasu zlepšují. Na všech hráčích bylo vidět, že umí všechny herní dovednosti provést stejně dobře jako všichni ostatní na turnaji, jen nám zatím dělá problém je zrychlit a spojit více dobře provedených činností v jeden celek. Zároveň jsem chtěl, aby kluci v tomto týmu byli nuceni brát na sebe zodpovědnost a museli táhnout tým – a nemohli se přitom „schovat“ za starší a zkušenější kluky jako v jiných zápasech či trénincích, kdy jsou týmy většinou vyrovnané. Z tohoto pohledu, myslím, turnaj splnil svůj účel velmi dobře.
Druhý tým v celém turnaji ani jednou neprohrál, jenže také si připsal tři remízy a nakonec získal stříbrnou medaili. Výkon má svá pro a proti. Pozitivní je určitě skutečnost, že technicky jsme na tom velice dobře a že ani v jednom zápase jsme nebyli výrazně horší než soupeř. Na druhou stranu se ale častokrát hráči rozhodují příliš individualisticky, což v mladších žácích, kam kluci přecházejí od příští sezony a kde hraje prim jedině týmový výkon, už nebude mít šanci na úspěch. Vlastní body si kluci můžou počítat v tenise nebo třeba v kuličkách a my budeme od ledna muset společně pracovat na razantní změně myšlení! Vzhledem k tomu, že jsme neměli ani brankáře ani hráče na střídání, kluci měli možnost si zachytat, vyzkoušet rozehrávku a zároveň tou nejpřirozenější formou - tedy hrou - rozvíjet jakousi „kondici“.
Všichni hráči i přítomní rodiče si zaslouží poděkování za fandění a vzájemnou podporu obou týmů!
PH
Méně zkušenější tým měl v prvních minutách problémy s rychlostí a úrovní soupeřů, na kterou není tolik zvyklý. Postupem času však bylo znát, že se kluci učí nesmírně rychle a že se zápas od zápasu zlepšují. Na všech hráčích bylo vidět, že umí všechny herní dovednosti provést stejně dobře jako všichni ostatní na turnaji, jen nám zatím dělá problém je zrychlit a spojit více dobře provedených činností v jeden celek. Zároveň jsem chtěl, aby kluci v tomto týmu byli nuceni brát na sebe zodpovědnost a museli táhnout tým – a nemohli se přitom „schovat“ za starší a zkušenější kluky jako v jiných zápasech či trénincích, kdy jsou týmy většinou vyrovnané. Z tohoto pohledu, myslím, turnaj splnil svůj účel velmi dobře.
Druhý tým v celém turnaji ani jednou neprohrál, jenže také si připsal tři remízy a nakonec získal stříbrnou medaili. Výkon má svá pro a proti. Pozitivní je určitě skutečnost, že technicky jsme na tom velice dobře a že ani v jednom zápase jsme nebyli výrazně horší než soupeř. Na druhou stranu se ale častokrát hráči rozhodují příliš individualisticky, což v mladších žácích, kam kluci přecházejí od příští sezony a kde hraje prim jedině týmový výkon, už nebude mít šanci na úspěch. Vlastní body si kluci můžou počítat v tenise nebo třeba v kuličkách a my budeme od ledna muset společně pracovat na razantní změně myšlení! Vzhledem k tomu, že jsme neměli ani brankáře ani hráče na střídání, kluci měli možnost si zachytat, vyzkoušet rozehrávku a zároveň tou nejpřirozenější formou - tedy hrou - rozvíjet jakousi „kondici“.
Všichni hráči i přítomní rodiče si zaslouží poděkování za fandění a vzájemnou podporu obou týmů!
PH