Poslední turnaj tohoto roku jsme odehráli v nafukovačce s umělou trávou v Praze na Ovčíně. Dobře organizovaný turnaj v příjemném prostředí bych označil jako povedený a doufám, že stejně to cítili i kluci. Naše výkony bych rozdělil na dva ne tolik podařené zápasy a tři velmi slušné. Konečné umístění kousek nad středem startovního pole (3. místo) tedy odpovídá – byť třeba skóre za pět zápasů (5:5) by se určitě dalo zlepšit. Z herních dovedností se budeme muset na jaře více zaměřit na rozhodovací schopnost, kdy zvolit řešení situace 1v1 kličkou a kdy si pomoci nahrávkou. Zhodnotím krátce jednotlivé zápasy – začnu těmi dvěma méně kvalitnějšími:
ČAFC Praha (2:0)
Vyrovnané utkání, soupeř hrající pražskou Elite soutěž byl zřejmě o něco lepší a fotbalovější, nicméně my jsme si nějaké šance také vytvořili a dvě z nich proměnili. V tomto zápase ale bylo zbytečně moc odkopů a kluci si nevěřili na nějaké konstruktivnější řešení, což se odrazilo v předvedené hře.
Viktoria Žižkov (1:4)
Vítěz turnaje a tým, který se snažil hrát fotbal a dařilo se mu to. Přišlo mi, že se kluci před výkopem zbytečně moc báli a že by i s takto kvalitním týmem mohli hrát daleko lépe.
Po těchto dvou zápasech, v nichž naše hra byla směrem dopředu bojácná a celkově pomalá a ospalá, jsme si s kluky společně zopakovali motto, kterým se snažíme řídit, ale na které jsme podle mě malinko zapomněli: „Klidně prohrajme 0:6, ale v první řadě si pojďme zahrát fotbal.“ Naštěstí se nám to – byť proti o něco méně zvučnějším soupeřům – podařilo:
Březiněves (1:0)
Začali jsme si pořádně nahrávat a nezbavovat se unáhleně balónů a hned se kluci mohli divit, kolik prostoru na hřišti bylo. Soupeře jsme za celou dobu k ničemu nepustili, ale bohužel se nám nepodařilo převahu vyjádřit gólově.
Hovorčovice (0:0)
Náš nejlepší výkon na turnaji. Zápas měl tempo, chvíli jsme útočili my, chvíli zase soupeř. Hráli jsme kolektivně a na všech bylo vidět, že chceme! I díky dobré hře soupeře mělo utkání rychlost a kvalitu. Na tomto výkonu můžeme v příštím roce stavět a postupně k němu přidávat nové prvky a dokonalejší provedení.
Úvaly (1:1)
Začali jsme velmi dobře a v první polovině zápasu se zdálo, že odehrajeme stejně dobrý zápas jako s Hovorčovicemi. Po nějakých šesti minutách ale kluci polevili v koncentraci a až do konce jsme se nechali zbytečně zatlačit. Přesto bych poslední střetnutí hodnotil spíše pozitivně.
Nejlepším hráčem celého turnaje byl zaslouženě vyhlášen Pavel Maršálek, který si ji díky svým výkonům, gólům a výborné podpoře, kterou dostával od spoluhráčů, zcela jistě zasloužil. Věřím, že to pro něj bude motivace, aby v trénincích nadále pracoval a neustále rozvíjel svůj talent!
Pro kluky, kteří turnaj odehráli, tím skončily náročné 4 měsíce tréninků, zápasů a turnajů. Myslím, že jsme společně udělali zase další pokrok v jejich cestě za nejen fotbalovými dovednostmi a že na jaře se opět dostaneme někam dál. Moc děkujeme rodičům za podporu!
ČAFC Praha (2:0)
Vyrovnané utkání, soupeř hrající pražskou Elite soutěž byl zřejmě o něco lepší a fotbalovější, nicméně my jsme si nějaké šance také vytvořili a dvě z nich proměnili. V tomto zápase ale bylo zbytečně moc odkopů a kluci si nevěřili na nějaké konstruktivnější řešení, což se odrazilo v předvedené hře.
Viktoria Žižkov (1:4)
Vítěz turnaje a tým, který se snažil hrát fotbal a dařilo se mu to. Přišlo mi, že se kluci před výkopem zbytečně moc báli a že by i s takto kvalitním týmem mohli hrát daleko lépe.
Po těchto dvou zápasech, v nichž naše hra byla směrem dopředu bojácná a celkově pomalá a ospalá, jsme si s kluky společně zopakovali motto, kterým se snažíme řídit, ale na které jsme podle mě malinko zapomněli: „Klidně prohrajme 0:6, ale v první řadě si pojďme zahrát fotbal.“ Naštěstí se nám to – byť proti o něco méně zvučnějším soupeřům – podařilo:
Březiněves (1:0)
Začali jsme si pořádně nahrávat a nezbavovat se unáhleně balónů a hned se kluci mohli divit, kolik prostoru na hřišti bylo. Soupeře jsme za celou dobu k ničemu nepustili, ale bohužel se nám nepodařilo převahu vyjádřit gólově.
Hovorčovice (0:0)
Náš nejlepší výkon na turnaji. Zápas měl tempo, chvíli jsme útočili my, chvíli zase soupeř. Hráli jsme kolektivně a na všech bylo vidět, že chceme! I díky dobré hře soupeře mělo utkání rychlost a kvalitu. Na tomto výkonu můžeme v příštím roce stavět a postupně k němu přidávat nové prvky a dokonalejší provedení.
Úvaly (1:1)
Začali jsme velmi dobře a v první polovině zápasu se zdálo, že odehrajeme stejně dobrý zápas jako s Hovorčovicemi. Po nějakých šesti minutách ale kluci polevili v koncentraci a až do konce jsme se nechali zbytečně zatlačit. Přesto bych poslední střetnutí hodnotil spíše pozitivně.
Nejlepším hráčem celého turnaje byl zaslouženě vyhlášen Pavel Maršálek, který si ji díky svým výkonům, gólům a výborné podpoře, kterou dostával od spoluhráčů, zcela jistě zasloužil. Věřím, že to pro něj bude motivace, aby v trénincích nadále pracoval a neustále rozvíjel svůj talent!
Pro kluky, kteří turnaj odehráli, tím skončily náročné 4 měsíce tréninků, zápasů a turnajů. Myslím, že jsme společně udělali zase další pokrok v jejich cestě za nejen fotbalovými dovednostmi a že na jaře se opět dostaneme někam dál. Moc děkujeme rodičům za podporu!
PH