Přátelský zápas s Řeporyjemi jsme tentokrát pojali v několika ohledech trochu netradičně. Odehráli jsme jej formou miniturnaje tří týmů (dvě naše pětky a jedna soupeřova), které si zahrály každý s každým dvakrát po 10 minutách. V součtu se závěrečným „bonusovým“ zápasem si tak všichni připsali slušných padesát minut fotbalu. Kluky jsem tentokrát rozdělil tak, aby obě formace byly vyrovnané. Všechny tři vzájemné duely skončily těsně, takže v tomto ohledu se zadařilo.
Další zvláštností pro kluky možná byly úkoly, jež jsme si společně stanovili v kabině a jejichž splnění bylo hlavním cílem pátečního večera. Týmovým úkolem číslo jedna byl neustálý pohyb a nabídka do kombinace. Tady, myslím, můžeme být spokojeni, protože kromě úvodních minut, kdy jsme se na hřišti ještě rozkoukávali a působili trošku nekoordinovaně, se nám dařilo si nahrávat a hledat volné prostory. Úkol číslo dva – tedy komunikace na hřišti – se ale klukům provést nezdařilo, takže v tomto ohledu nás čeká ještě společná práce. Na hřišti musíme vědět o prostoru, o pozici spoluhráčů a protihráčů a vzájemně si pomáhat – mluvit na sebe. Třetí úkol dostal každý hráč individuálně; a jak to tak bývá, někomu se jej podařilo splnit lépe, někomu hůře… To je zcela normální a nemá cenu se nad tím pozastavovat.
Možná jste si všimli, že jsem v pátek mluvil o něco více než obvykle, což bylo mým záměrem – jemně kluky organizovat a povzbuzovat, především je vybízet k pohybu bez míče a okamžitému napadání. Míč na namrzlé umělce klouzal o hodně více než na trávě, logicky to občas kluky krapet pozlobilo. Všechna miniutkání ale ukázala, že jsme v tréninku na správné cestě a že je potřeba v ní ještě odhodlanější prací pokračovat. Děkujeme soupeři za příjemnou hodinu a půl a rodičům za podporu; doufáme, že následné odmražení netrvalo příliš dlouho :-)
PH
Další zvláštností pro kluky možná byly úkoly, jež jsme si společně stanovili v kabině a jejichž splnění bylo hlavním cílem pátečního večera. Týmovým úkolem číslo jedna byl neustálý pohyb a nabídka do kombinace. Tady, myslím, můžeme být spokojeni, protože kromě úvodních minut, kdy jsme se na hřišti ještě rozkoukávali a působili trošku nekoordinovaně, se nám dařilo si nahrávat a hledat volné prostory. Úkol číslo dva – tedy komunikace na hřišti – se ale klukům provést nezdařilo, takže v tomto ohledu nás čeká ještě společná práce. Na hřišti musíme vědět o prostoru, o pozici spoluhráčů a protihráčů a vzájemně si pomáhat – mluvit na sebe. Třetí úkol dostal každý hráč individuálně; a jak to tak bývá, někomu se jej podařilo splnit lépe, někomu hůře… To je zcela normální a nemá cenu se nad tím pozastavovat.
Možná jste si všimli, že jsem v pátek mluvil o něco více než obvykle, což bylo mým záměrem – jemně kluky organizovat a povzbuzovat, především je vybízet k pohybu bez míče a okamžitému napadání. Míč na namrzlé umělce klouzal o hodně více než na trávě, logicky to občas kluky krapet pozlobilo. Všechna miniutkání ale ukázala, že jsme v tréninku na správné cestě a že je potřeba v ní ještě odhodlanější prací pokračovat. Děkujeme soupeři za příjemnou hodinu a půl a rodičům za podporu; doufáme, že následné odmražení netrvalo příliš dlouho :-)
PH